Jmenuji se Lukášek Pospíšil a je mi 8 let. Můj příchod na svět, byl zdlouhavý a komplikovaný, ale i tak maminka a táta věřili, že jsem v pořádku a zcela zdravé dítě. Doma se ze mě všichni radovali, začali jsme chodit na první procházky, ve 2 měsících jsem byl uvítán jako nový občánek města Slavkova u Brna…

Najednou se vše změnilo. Špatně se mi spinkalo, moc jsem plakal a v necelých 3 měsících se mi začaly dít zlé věci. Rozhazoval jsem ručičkama, cukaly mi nožičky, vykuloval jsem očka a vůbec jsem nevěděl proč….. Ty lidičky okolo se o mě moc báli a tak jsme spěchali k paní doktorce, která nás šupem poslala do dětské nemocnice v Brně.

Zjištění lékařů bylo hrozivé. Nejdříve určili, že jde o těžkou formu epilepsie, ale pořád se jim něco nezdálo, proto mě museli uspinkat a udělat moc fotek mojí hlavičky. Přišla ta největší katastrofa…. zjistili, že došlo k poškození mozečku a mám skoro celou polovinu nenávratně zničenou….ani tu nebudu popisovat, jak mamince, tátovi a celé rodině bylo, vím jen, že pořád plakali. Po celou dobu byli moc stateční, všude byli se mnou, nespustili mě z očí…. Lidé v bílých pláštích se mi snažili pomoci, nastal kolotoč mnoha vyšetření, pořád mně dávali do pusinky nějaké fuj věci, ale ty bohužel nepomáhaly. Bylo mi čím dál hůř. Několikrát jsem musel s maminkou pobývat v cizím domě, v cizím pokoji, s cizími lidmi s dětmi, kteří se postupně stali našimi kamarády.

V únoru 2016 se sešla komise lékařů, která rozhodla, že jedinou pomocí pro mě bude operace mozečku – odpojení pravé poloviny. Nastalo čekání na den D, který byl stanoven na 30.5.2016. Tentokrát mě uspinkali na dlouhých, předlouhých 7 hodin.

Díky zlatým ručičkám paní doktorky a všem přítomným se operace zdařila. Ještě nějakou dobu jsem spinkal. Po probuzení se objevil zázrak, pohnul jsem oběma ručkama i nožkama. Uviděl jsem maminku a tátu, měli slzy v očích, na rtech úsměv. Vše se vyvíjelo dobře. Po několika dnech se však objevily komplikace, opět mě uspinkali a vyvedli mi na pár dní dlouhou hadičku z hlavičky, která mi pomohla, aby se mi nezvyšoval tlak v hlavičce. Uplynulo několik týdnů a pustili nás domů. Bohužel jsem nezůstal doma dlouho, musel jsem zpět do nemocnice, kde mi museli zavést nastálo hadičku s ventilkem z hlavičky do bříška. Levá polovina tělíčka mě neposlouchá, proto s maminkou poctivě cvičíme, abych se naučil aspoň z části to, co umí ostatní děti. Bude to moc dlouhá cesta léčením a rehabilitacemi.

V květnu 2024 to bude 8 let od operace. Během těchto 8 let se toho mnoho událo. Mnohokrát jsem byl cvičit na neurorehabilitační klinice na Slovensku a tady u nás na Moravě v Ostravě a Hranicích. Díky špičkovým fyzioterapeutům na těchto klinikách jsem toho spoustu dokázal a samozřejmě také díky vytrvalosti, energii a síly maminky a táty, kteří mi doma zařídili malou tělocvičnu, abych mohl cvičit a trénovat s maminkou. Tato 5 – 15 denní cvičení na klinice podstupuji 3x-4x ročně a jsou náročná jak fyzicky, ale bohužel i finančně, neboť tato cvičení musíme platit sami. Obrovský podíl na mých úspěších má pomoc spousty lidí, přátel, organizací, nadací, kterým není můj osud lhostejný a s úhradou cvičení pomáhají.

Po každém pobytu na těchto klinikách jsem se zvládnul naučit něco nového. Po prvním pobytu jsem se „rozplazil“, po druhém jsem si ve 2 letech začínal sedat, po dalších jsem zkoušel vysoký klek a chtěl jsem se sám postavit na nožičky, ale to mi ještě nešlo. S velkou pomocí a oporou jsem zvládl pár krůčků, ale špatné kotníčky mi to nedovolily. V listopadu 2019 jsem se dočkal prvních vysokých speciálních ortéz na nožičky z Pohligu ve Vídni. Začal jsem se stavět na vlastní nožičky, ale stále jsem potřeboval oporu a pomoc. Po několika měsících už jsem zvládl i samostatné krůčky v těchto ortézkách a následující rok jsem vyměnil vysoké ortézy za nízké kotníkové. Nyní už mám tyto ortézy čtvrté – jejich „životnost“ je cca 11-15 měsíců a cena těchto ortézek je vysoká, bez nich chodit nezvládám. Díky obrovským pokrokům chci i nadále pokračovat v náročných rehabilitačních pobytech. Letos mě čeká ještě 5 denní pobyt v neurorehabilitačním centru Arcada v Ostravě a v říjnu mi pan doktor naplánoval operaci levého kotníčku a bohužel postupem času bude operací více.

Prosím, držte mi pěstičky a přejte mi, ať se mi vše podaří zvládnout co nejlépe.

DĚKUJEME, MOC SI VÁŽÍME VAŠÍ POMOCI!!!

Rozhodli jsme se pokračovat v podpoře v podpoře Lukáška.
Chystáme právě jeho osobní merch, který brzy nabídneme k prodeji na jeho podporu.
Sledujte nás.